Bettina polka
Geneze
Betty Ferdinandiová, s níž se Smetana zasnoubil v létě roku 1859, jej požádala, aby jí napsal „zcela malou polku“, tak malou, aby se vešla do dopisní obálky. Dopis došel do Göteborgu, kam se Smetana 16. září znovu navrátil, 29. listopadu, a Smetanu velmi potěšil. Bettinině prosbě vyhověl obratem. V jeho deníku najdeme záznam: „Tak konečně zase jeden dopis od Betti… …V noci jsem ji složil“, který nutno brát s rezervou, neboť polka byla dokončena až po deseti dnech, 9. prosince, a vzápětí putovala do Čech. V dopise z 10. prosince Smetana píše Bettině: „Přikládám polku napsanou kvůli obálce na tenkém papíře. Bylo pro mne velkým potěšením, že jsem od tebe dostal zakázku, abych ti něco udělal. Dostal jsem tvůj drahý dopis večer v 9 hodin a onu noc jsem polku leže v posteli složil a druhého dne napsal. Je ve své plynulosti tak jednoduchá, jak je jen možno v struktuře a formě, aby mohla být nejen hrána, ale také tančena.“ Zároveň prosí, aby si Bettina dala polku přepsat, kvůli tenkému papíru, jímž inkoust pronikal a noty se místy stávaly nečitelnými. Bettina patrně vyhověla, ale všechny opisy se ztratily. Máme tedy, kromě čistopisu obsaženém v dopise, jen prvé, nedokončené znění, vlastně jen počáteční skicu z 30. listopadu, obsahující úvodních 57 taktů. Smetana sice provedl v roce 1883 revizi, ale měl k dispozici jen tento kusý náčrt, takže tato verze postrádá celý střední díl Trio con espressione, který je výrazem Smetanových něžných citů k jeho snoubence.
Srovnání obou verzí, prvé z prosince 1859 a druhé z roku 1883, je zajímavé snad jen potud, že v druhé pozdní verzi jako by Smetana chtěl ukázat, co všechno se mezitím naučil. Zejména je dobře patrna zkušenost z druhé řady Českých tanců, a to na sofistikovanější, propracovanější a prokvetlejší struktuře v nyní imitačně aktivnější levé ruce i na nově komponované kódě, která polku energicky a v dosti okázalém koncertním stylu uzavírá. Tato verze se však téměř nehraje, dává se všeobecně přednost prostší, spontánnější a méně bombastické verzi z roku 1859.
Rozbor díla
Bettina polka se řadí k těm, co byly určeny přímo k tanci, vedle Louisiny či Jiřinkové polky, byť není tak proslulá. Je klavíristicky prostší, neexponuje tolik okázalou technickou brilanci, zato hýří hravě žertovnými přírazy, lehkostí a švihem, s typicky polkovými tanečními přiznávkami. Její převážně izomorfní rytmický průběh je v prvé verzi přerušený jen lyrickým středním dílem trojdílné struktury, v níž krajní díly rezonují vzníceně vášnivou lyrikou, zatímco střední díl se ostře odlišuje svým bizarním, pukovsky dovádivým charakterem. Bettině se však polka, jež byla jakýmsi Smetanovým vyznáním lásky, ještě před svatbou, ze samého počátku jejich vztahu, nijak zvlášť nelíbila. Nevíme přesně proč, ale je možno to považovat za symbolické předznamenání jejich nešťastného manželství. Přestože tato Polka C dur, pro niž se vžilo rodinné označení Bettina polka, nedošla u mladé nevěsty uznání, podnítila po delší době u Smetany zájem o tento žánr. Hned po jejím dokončení vytváří Smetana svůj cyklus čtyř charakteristických polek, opp. 12 a 13, které nazval Souvenirs de Bohême en forme de polkas.
Autor textu: Ivan Žáček
Základní informace
Obsazení
Další informace
Bettina polka: původní verze
1. vydání
K tisku upravil Jindřich Kàan z Albestů