Na břehu mořském
Geneze
Smetana se navracel do Čech z Göteborgu pln nadšených plánů, s myšlenkou na rozvíjení českého hudebního života. Narazil však po pěti švédských letech, kdy mezitím v pražských hudebních kruzích ještě více vybledlo jeho renomé, pokud vůbec nějaké měl, na chlad, nezájem a lhostejnost. Kdo je to ten Smetana? 25. září 1861 se narodila první dcera z druhého manželství s Bettinou, Zdenka Marie. Před Smetanou vyvstala nutnost zabezpečit existenci pro sebe i rodinu s plnou naléhavostí. Rozhodl se pro koncertní cestu do Německa a Holandska. 26. října 1861 odjel postupně směrem do Lipska, Kolína nad Rýnem, Bonnu, Rotterdamu, Haagu, Leidenu a Utrechtu. O jeho cestě se zachovala podrobná svědectví ve Smetanových denících i dlouhých dopisech Bettině do Prahy. Turné však bylo chvatně a velmi amatérsky připravované, a nemohlo dopadnout jinak než neúspěchem, byť spíše finančním než uměleckým.
Nicméně o koncertě v Kolíně nad Rýnem píše Smetana Bettině ještě pln nadšení: „Hrál jsem Beethovenův Koncert c moll s bouřlivým potleskem, pak svou polku, etudu Na břehu mořském, Lisztovu [úpravu] Rigoletta, se stupňujícím se úspěchem... musel jsem přidat ještě 6. Uherskou rapsodii. Byl jsem šestkrát až sedmkrát vyvolán…“ Je to první zmínka o jeho nové skladbě, koncertní etudě Na břehu mořském, jež byla dokončena 29. září 1861 (Berkovec). Kolínský koncert popisuje Smetana 9. listopadu 1861 a bylo to s vysokou pravděpodobností prvé uvedení této virtuozně koncipované kompozice, psané s jasným záměrem napsat si efektní skladbu pro svá koncertní turné. Smetana v této etudě navázal na velké virtuózní kompozice z Göteborgu, a pojal ji jako poetickou vzpomínku na Švédsko a na tamější přátele.
Rozbor díla
Koncertní etuda gis moll, op. 17, nazvaná Am Seegestade – Erinnerung, představuje vrcholný pól Smetanovy virtuozně zaměřené klavírní tvorby. Je přesně střižená pro potřeby velkého lisztovského recitalu. Má svou eleganci, poetický obsah, slyšíme v ní i nostalgii po švédských letech, výrazným jejím rysem je s básnivou silou podaný střet dvou živlů, dialog člověka a přírody. Představuje jedinečný typ programově zbarvené etudy, jež na jedné straně nezapře svůj technický základ, ale zároveň účinně rozvíjí svůj poetický obsah. Jako bychom se dívali na nějaké Turnerovo plátno, vizi moře, plnou zamlženého modravého horizontu – vizi člověka shlížejícího ze strmého útesu na nekonečně proměnlivý, vířivý mořský živel. Základ tvoří chromatické rozklady, řinoucí se jako nekonečné mořské vlny prostupující celou skladbou, nad nimiž se klene prostá melodická linie, v závěru vystupňovaná do jásavého stringenda. Smetanovi se podařilo stvořit tuto vizi s živou bezprostředností, v osobitě rozvíjeném lisztovském idiomu. I pro svou pianistickou vděčnost by si zasloužila ještě větší rozšíření na koncertních světových pódiích.
Autor textu: Ivan Žáček