Richard III.
Geneze
Když roku 1855 zahájila Matice česká vydávání souborného Shakespearova díla, byl prvním svazkem zahajujícím tento velkolepý počin Richard III, tragedie zloducha na anglickém trůně. Prvé známky zaujetí tímto námětem lze u Bedřicha Smetany vystopovat ještě před kompozicí Triumfální symfonie. Při konkrétnějším promýšlení půdorysu skladby v roce 1857 sáhl Smetana po nejrozsáhleším náčrtku z počátku 50. let, nadepsaném Sinfonie, a použil jej jako hlavní téma, jež se objevuje již v introdukci (Očadlík). Stalo se tak pravděpodobně pod vlivem návštěvy Franze Liszta v Altenburgu, v jeho výmarském sídle, kde Smetana pobýval ve dnech 3.–7. září 1857, když zde přerušil svou druhou cestu do Göteborgu. Během této návštěvy, jež ve Smetanovi zanechala trvalé hluboké dojmy, se mohl seznámit s hlavními uměleckými cíly tvůrce, k němuž vzhlížel již dlouho, nejpozději od roku 1848, kdy se s Lisztem popré setkal. Především na poli, kde se uskutečňovaly velkolepé novoromantické výboje, tedy na poli symfonické básně. Smetana byl uchvácen představou, že lze hudbě uložit tak vznešený úkol, aby svými prostředky, tónomalebnými a jinými, se pokusila vylíčit mimohudební ideu, literární program. Volba Shakespeara byla tedy v tomto kontextu zcela logická. V dopise z 24. října 1858 o tom píše Lisztovi: „Považujte mne za jednoho z nejhorlivějších vyznavačů našeho uměleckého směru, za jehož svatou pravdu chci slovem i činem se zasadit a pracovat.“ A dále v témže dopise: „Pokud jde o Richarda, nedovolím si o něm dříve úsudek, dokud jej Vy sám nepronesete. Psal jsem ho s chutí a láskou a s vypětím všech svých sil; víc než v něm je, nemohu pro nynějšek vytvořit. Je o jedné větě a nálada se přimyká celkovým rázem k obsahu tragédie: dosažení vytčeného cíle po zdolání všech překážek, triumf a konečně pád hrdiny.“
Partituru Richarda III Smetana dokončil o rok později, 17. července 1858, v přímořských lázních Säro nedaleko od Göteborgu, kde s rodinou trávil letní odpočinek. Po klavírním Cidovi představuje Richard III. první Smetanovu programní skladbu podle dramatické předlohy.
Richard III. byl poprvé proveden pod Smetanovou taktovkou až po jeho návratu ze Švédska, 5. ledna 1862 na Žofíně v Praze. Smetana se chtěl představit pražskému publiku co moderní autor, ambiciózně sledující moderní trendy, ale provedení díla se setkalo s naprostým nepochopením. Cesta, kterou Richardem nastoupil, byla evidentně příliš náročná pro ucho pražského publika, ještě nepřivyklé nejsoučasnějším výbojům.
Rozbor díla
Pokud jde o celkovou koncepci, vztah k sujetu je obecnějšího charakteru, Smetana neusiluje o popisné líčení tragického příběhu, soustředí svou pozornost spíše k základnímu konfliktu Richarda a jeho protivníků. Je zde dosaženo pozoruhodné tématické celistvosti – byť cestou racionální konstrukce – totiž vnitřní spojitosti obou témat, jež je sluchem stěží postřehnutelná: téma Richardovo je inverzí tématu jeho odpůrců. Tomu se v závěru dostane monumentálně působivé augmentace, jež rámuje dílo. Jako by zde tvůrce vyslovil svůj soud nad tyranem. V tomto myšlenkovém propojení spočívá i závažný moment abstrahujícího odstupu, jež je dokladem Smetanova konstruktivistického génia. Půdorys sonátové formy je ovšem značně volný, odvozený z programové představy. V provedení se objeví i epizodická myšlenka, sugestivně líčící Richardův sen před bitvou na bosworthském poli.
Symfonickou básní Richard III se Smetana vydal cestou soudobé moderny. Výraz je zcela nový. Poprvé u Smetany slyšíme tyto zjitřené tóny vášně, tvrdost a neústupný majestát vražedného monstra, i něžnou kantilénu, jež si spojujeme s Lady Annou a stranou odboje. Stejně tak je novátorské i řešení formální, jež bude, podle lisztovského střihu, Smetana dále kultivovat a rozvíjet v dalších dvou symfonických básních göteborského období.
Autor textu: Ivan Žáček
Základní informace
Obsazení
Další informace
Richard III.: původní orchestrální verze
Kritická edice
Richard III.: klavírní verze pro čtyři ruce
24. 4. 1860, Göteborg, veřejná zkouška žáků Bedřicha Smetany.
4. 8. 1860, Praha, závěrečná zkouška žáků J. Proksche