Vidění na plese

Geneze

Z doby druhého göteborského pobytu pochází charakteristická polka v C dur, jíž dal Smetana název Vidění na plese, Polka-rapsodie. Jde o revizi starší Polky C dur, napsané v Praze na počátku 50. let. Smetana nové přepracování věnoval své göteborské žačce a později i důvěrné přítelkyni Fröjdě Benecke. Pokud jde o dataci tohoto příležitostného dílka, jistý je rok 1858. Očadlík se pokusil o bližší upřesnění uvnitř tohoto roku, nicméně jeho vývody nejsou zcela přesvědčivé. Usuzuje z nedostatku „oné prudké reakce citové, která znamenala velké vznícení fantasijní a tvůrčí potence Smetanovy“, tak jak ji známe z pozdější doby göteborské, např. ze skicy Balady e moll, na to, že k této revizi došlo ještě v době, kdy paní Fröjda byla pouze jeho žačkou, tedy hned z kraje roku 1858. Právě této druhé verze Vidění na plese se musela týkat Smetanova pozdější poznámka v dopise své snoubence Bettině z 30. ledna 1860, kde cum grano salis píše, trochu omluvně: „Taneční hudba je pro mne sféra, které se vůbec dlouhá léta nevěnuji, a když , tak jen občas a ze žertu.“ Že by se Smetana nevěnoval taneční hudbě, o tom lze s úspěchem pochybovat, zato je možno s ním souhlasit, pokud jde o ten žert. Za nic jiného Vidění na plese považovat nelze.

Rozbor díla

K poměru obou verzí jen tolik, že původní verze se skládala ze dvou polkových témat, kde zejména druhé téma v e moll, resp. E dur bylo rozvedeno do velké šíře. V souvislosti se záměrem věnovat tuto novou verzi paní Fröjdě předeslal Smetana vlastní polkové větě rozsáhlou quasidramatickou introdukci, kde nad basovou prodlevou exponoval nejprve hlavní polkové téma v pomalém tempu a poté motiv F-E-D-A, jenž je hudebním kryptogramem křestního jména paní Fröjdy. Po robustní ostré pasáži následuje vlastní, bizarně, až trochu přihlouple čtveračivá polka, jen s několika nepodstatnými změnami, zato v ní Smetana znovu výrazně vypíchnul tóny kryptogramu. Inu, žert.

Autor textu: Ivan Žáček