Zvědavý
Geneze
Smetanova klavírní transkripce písně Zvědavý – jediná svého druhu v jeho tvorbě – zpracovává Schubertovu píseň Der Neugierige, č. 7 z jeho písňového cyklu na slova Wilhelma Müllera, Die schöne Müllerin. Spadá do kompozičně bohatého „göteborského“ roku 1858. Berkovec uvádí, že byla pravděpodobně komponována v červnu toho roku, což by znamenalo, vzhledem k opusovém číslu 10, že těsně předcházela kompozici Richarda III., prvé ze tří švédských symfonických básní, kterou Smetana komponoval pozdě na jaře a v létě onoho roku. Ze Smetanova soupisu skladeb (1875) lze soudit, že to byla již druhá transkripce spadající do opusu 10, kdy č. 1 představovala transkripce písně Trockne Blumen, z téhož Schubertova cyklu. Ta se však nedochovala, resp. je možné, že ji Smetana pouze nezapsal a hrál ji při svých koncertních produkcích z hlavy. Je totiž zřejmé, že obě transkripce si psal pro svá vystoupení, o čemž svědčí použití náročné efektní techniky v druhé části Zvědavého. Sám prováděl na koncertech řadu podobně zaměřených Lisztových transkripcí, a bylo pravděpodobně jeho záměrem k nim připojit i své vlastní, v podobném duchu.
Poprvé hrál Smetana tuto svou transkripci 17. března 1859 v Göteborgu, ale i později se objevovala na pořadech jeho koncertů, pokud známe jejich repertoár. Několikrát jen ve Švédsku, včetně slavnostního koncertu v královském divadle ve Stockhomu, ale i později, 29. 6. 1859 v Českém Dubu a jinde, jak naznačuje dopis Josefu Srbu Debrnovovi, kde Smetana zmiňuje její „velmi příznivé přijetí“. Smetana toto příležitostné dílko dedikoval hned dvakrát, nejprve své vynikající žačce Augustě Kolárové, později ještě göteborské žačce Ottonii Ramsay, obě jména však později přeškrtl.
Rozbor díla
Stejně jako jeho velký učitel a vzor zde zachovává formu písně i tóninu H dur. Originální forma je ostatně u Schuberta velmi zajímavá svým nezvyklým půdorysem, třídílná forma ABC bez reprízy opravdu nebývala v běžné dobové produkci obvyklá. Smetanu zřejmě zaujal recitativní díl B v G dur, kde vyvstane vyhroceně položená otázka „Ja, heisst das eine Wörtchen, das andre heisset ‚Nein‘; die beiden Wörtchen schliessen die ganze Welt mir ein.“ Zde Smetana vystupňuje klavírní part do dramaticé polohy a brilantní stylizace, aby poté opět výraz zklidnil v závěrečném dílu C do líbezné, trochu posmutnělé lyriky. Poté následuje ještě vlastní přidaná kóda, pracující, stejně jako ve středním dílu, se široce rozepjatými akordickými rozklady.
Autor textu: Ivan Žáček
Základní informace
Obsazení
Další informace
1. vydání not
Kritická edice
Zařazeno do kapitoly SKLADBY ZE ŠVÉDSKÉHO OBDOBÍ, s. 29-35