Hakon Jarl
Geneze
6. ledna 1860 si Smetana poznamenal v Zápisníku motivů dvě témata. Druhé téma, nadepsané Hakon Jarl, se stalo počátkem skici ke Smetanově v pořadí již třetí symfonické básni. Již 11. března 1860 pak Smetana píše v dopise Ludevítu Procházkovi: „…zabavuje mne veliká práce symfonická: Hakon Jarl pro orchestr“. Partituru však dokončil až 24. března 1861 v Göteborgu, téměř již na závěr svého pětiletého švédského působení. Hana Séquardtová konstatuje se záměrnou neurčitostí: Dlouhá práce na Hakonovi odrážela však asi víc než tvůrčí problémy kus skladatelovy životní historie. O nic konkrétnější není ani Očadlík: „… po návratu do Švédska s druhou chotí, byl Smetana dlouho zaměstnán společenskými závazky“. Je ale dobře možné, že vlastní čas věnovaný kompozici samé nebyl o nic delší, než tomu bylo u předchozích děl. Smetana sám zmiňuje, že si zvolil námět z vděčnosti ke skandinávským krajům, které ho vlídně přijaly a existečně zajistily, jako důkaz svých sympatií k severskému myšlenkovému světu. Krátce po dokončení díla Smetana odjel na koncertní turné do Stockholmu a Norköpingu. Jak vyplývá z dopisů, jež psal své ženě Bettině do Göteborgu, měl v úmyslu věnovat tuto symfonickou báseň švédskému králi. Ale již 24. dubna píše opět Bettině : „… Švédskému králi svého Hakona Jarla nevěnuji, ale ponechám si to k lepší příležitosti.“ Změnu v jeho záměrech přivodilo patrně nepříliš vřelé přijetí, jež se hře Adama Gottloba Oehlenschlagera, a Smetanově hudbě, dostalo.
Smetana tragédii dánského básníka viděl na scéně göteborského divadla, možná i vícekrát. Lze soudit, že právě tato konkrétní divadelní zkušenost přispěla k výraznější, dramatičtější profilaci díla a jeho scénických obrazů, ve srovnání s předchozími dvěma symfonickými básněmi. Obsah díla, otištěný na programu koncertu v sále na Žofíně, kde Smetana 24. února 1864 své dílo poprvé provedl, nepochází z pera Smetanova, zatímco jeho vlastní výklad, jak jej, ovšem mnohem později, 7. května 1883, podal v dopise Adolfu Čechovi, se značně od prvého odlišuje. To bylo u příležitosti druhého, a za života Smetanova také posledního provedení ve Spolku žurnalistů. Netřeba peripetie Oehlenschlagerova dramatu zde sledovat v detailu, pro pochopení toho, čím byl Smetana inspirován – a bylo to nepochybně více námětem samým než jeho zpracováním – úplně postačí, nastíníme-li obsah v hrubých rysech takto: Hakon Jarl je vládcem nad větší částí Norska a žárlivě střeží svou moc. Lid trpí pod jeho krutovládou, sílí odpor vůči tyranovi. Olaf Trygvason, irský král, je žádán, aby Hakona svrhnul, což zprvu odmítá, ale situace se vyostřuje, vzpoura nabývá na síle a je dovedena do vítězného konce. Hakon umírá co poslední Říman, mečem jednoho ze svých bojovníků. Umírá v něm poslední pohan, barbar, a provoláním Olafa norským králem se dostává zemi nejen svobody, ale i křesťanství.
Rozbor díla
Smetanu upoutala tragická postava Hakona Jarla a jeho střet se silami odporu, tedy znovu shakespearovský, dříve již exploatovaný motiv boje proti útlaku a násilí. Tentokrát však tvůrce nezapře jistý obdiv k hrdinově statečnosti. Hlavní témata jsou v podstatě jen dvě: drsné, ale i hrdinné téma Hakonovo, jenž v útočné gradaci zazní jako pochodová intonace poprvé v Des dur a prochází celou básní svou neúprosnou, barbarskou silou. Proti němu stojí výrazné, rozsáhlé, širokodeché, rozeklané téma, v němž se zračí touha ujařmených po osvobození. Toto úžasné téma vpravdě symfonického formátu je umně rozvíjeno do neobyčejné šíře a účinnosti výrazové, jako jedno z nejvelkolepějších témat, jež možno u Smetany vůbec nalézt. Řešení sonátové formy je tu ještě volnější než v Richardu III. Hlavními centrifugálními momenty jsou úvodní teskně zasmušilý motiv dřev, následovaný nenápadně ztišenou chorálovou intonací, a též epizodní plocha, vložená mezi expozici obou témat, exponující harfovou kadenci a basklarinetovou recitativní melodii. Dílo vrcholí v repríze závěrečnou katarzí chorálového zpěvu v Andante religioso a návratem tématu touhy po svobodě, který dává dílu obrovský zcelující dramatický rámec.
Autor textu: Ivan Žáček
Základní informace
Obsazení
Další informace
Hakon Jarl
1. vydání
Klavírní výtah pro 4 ruce – úprava J. Klička